Aktuality a novinky

Zamyšlení nad tím, proč budu volit Jiřího Dienstbiera

Pomalu se blíží historicky první přímá volba prezidenta naší republiky a na nás jako na voličích bude vybrat si nástupce současného prezidenta Klause, který se nesmazatelně, ale především neslavně, zapsal do dějin české politické scény svým nepřehlédnutelným egoismem a pravicovou neoliberální politikou, díky které byla v době, kdy byl ještě předsedou vlády, nastoupena cesta cílené likvidace nejdříve našeho společného Československého státu a následně i samostatné České republiky.

Během těch uplynulých 23 let bylo postupně úspěšně rozkradeno skoro vše (stále, jak se zdá, je kde brát), co se předchozím generacím podařilo za toho „nenáviděného“ socialismu svojí prací vybudovat. Václav Klaus nám za poslední roky nejen zestárl, ale proměnil se dokonce i v neohrabaného mezinárodního kleptomana a jako dárek na rozloučenou se nás občany rozhodl potěšit na závěr svého novoročního projevu vyhlášením dílčí amnestie, a tím napodobit svého předchůdce Havla, která ovšem logicky udělala radost převážně zlodějům, tunelářům a korupčníkům všeho druhu, ale jistě ne poctivým občanům této země.  

I přesto, že zákon o přímé volbě prezidenta, tak jak byl schválen, je víceméně paskvil, blíží se okamžik, kdy bude na nás, kdo usedne na Pražském hradě právě po odchodu Václava Klause, a tady se dostáváme k jádru tématu. Jak už to tak v naší zemi bývá, z prezidentské volby se pomalu ale jistě stala neuvěřitelná fraška, terč vtipů a kdejakých humorných parodií spíše než důstojná snaha vybrat z možných kandidátů nejvyšší hlavu státu, tedy prezidenta České republiky. Vždyť už samotná sestava kandidátů na tuto funkci je mnohými považována za tristní.

Já osobně bych to ale zase tak tragicky neviděl; sice je pravda, že nemám zrovna radost z toho, že KSČM nedokázala vygenerovat vlastního kandidáta na prezidenta, čímž si podle mého názoru zbytečně uškodila, ale na straně druhé levice přece jen jednoho opravdu levicového kandidáta má a ne, opravdu jím nemám na mysli pana důchodce z Vysočiny Zemana, za jehož vlády opoziční smlouvy mezi tehdejší Klausovou ODS a jeho ČSSD došlo k dalšímu neuvěřitelnému tunelování našeho hospodářství, byl zničen prakticky veškerý domácí bankovní sektor a vrcholem všeho byla podpora Zemanovy vlády bombardování srbského Bělehradu letouny NATO, tak tedy tohoto člověka opravdu za levicového nepovažuji, zvláště pak ještě ve chvíli, když mu vyjadřuje podporu sám Klaus!

Tímto jediným skutečně levicovým kandidátem je samozřejmě kandidát nominovaný za ČSSD Jiří Dienstbier. Ještě v době, kdy nebylo jasné, zdali naše strana bude či nebude mít rovněž kandidáta vlastního, což bylo někdy v září minulého roku, jsem nebyl zcela přesvědčen, koho nakonec v lednu volit. Už tehdy jsem ale pozorně sledoval, kdo se hodlá o tuto pozici ucházet a bylo mi dopředu jasné, že jedinci jako Fischer, Zeman nebo Franz či Okamura jsou pro mě naprosto nepřijatelní ostatně jako další pravicový exoti typu Schwarzenberga.

Postupně se ale začala situace měnit. Nejdříve jsem podpořil svým podpisem petici právě Jiřího Dienstbiera organizovanou partou mladých dobrovolníků z řad převážně mladých sociálních demokratů a dalších levicově smýšlejících mladých lidí. Díky tomu jsem se také seznámil podrobněji s jeho programem a s tím, co prosazuje, a nakonec jsem se rozhodl jako mladý komunista aktivně podpořit tyto levicově smýšlející mladé lidi z různých organizací ve sběru podpisů pod tuto petici. Musím upřímně říct, že tato spolupráce byla více než pohodová a pokud se má levice do budoucna sjednocovat, tak tady podle mého názoru byl jasný příklad toho, jak by to mělo správně vypadat.

Rovněž jsem měl možnost se v Brně s Jiřím Dienstbierem také setkat a poslechnout si jeho názory přímo od něj. Díky tomu mohu říct, že na mě tento člověk udělal více než pozitivní dojem. I přesto, že třeba v oblasti zahraniční politiky a to hlavně ve vztahu k Evropské unii jsem daleko kritičtější, v jiných oblastech se spolu bez větších problémů shodneme, a to hlavně v tématech týkající se sociální politiky, ekologie, antimilitarismu a hlavně v nutnosti otevřené spolupráce mezi našimi levicovými stranami ČSSD a KSČM.

Ještě jednu důležitou věc musím zmínit. Jiří Dienstbier se na rozdíl od velké části jeho spolustraníků (především z řad některých vedoucích představitelů ČSSD) nehlásí ani neprojevuje jako vulgární antikomunista a to ho rovněž odlišuje i od Miloše Zemana, který se v minulosti o komunistech vyjadřoval dosti nevybíravým způsobem, a to by si také komunisté v řadách KSČM a naši voliči měli velice dobře uvědomit v době, kdy se budou rozhodovat, komu dají svůj hlas, (tady bych si rád malinko rýpnul do podle mě naprosto nepochopitelného usnesení ÚV KSČM, které „vyzývá k podpoře kandidátů levice“, což je dosti úsměvné, když reálně kandiduje pouze jediný opravdový kandidát levice). Já se už rozhodl.

Jelikož chci, aby Českým prezidentem byl konečně někdo, za koho se nebudu muset stydět, kdo má skutečné sice ne přímo komunistické ale alespoň opravdu levicové názory a snaží se levici sjednocovat a ne rozdělovat, kdo se nebojí kritizovat vlastní stranu, když se podle něj chová korupčně a kdo bude jednoduše řečeno důstojně reprezentovat Českou republiku a její zájmy, tak proto všechno budu volit Jiřího Dienstbiera a dovolím si tvrdit, že je to nejrozumnější a nejlepší volba pro každého pokrokově smýšlejícího člověka, a tedy i pro nás pro komunisty; nejít k těmto volbám by naopak byla hloupost.

Jiří Hráček


| Autor: MěV KSČM Brno | Vydáno dne 08. 01. 2013 | 1359 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek

(c) Mětský výbor KSČM Brno 2009 - 2017. Objednatel: KSČM, zhotovitel: KSČM.
Šíření textových a obrazových materiálů možné pouze s výslovným svolením Městského výboru KSČM Brno. Stránky využívají redakční systém phpRS.