Ohlédnutí za akcemi ...

(Skoro)zapomenutý Den studentstva

17. listopad 1939 – pro nás, kteří jsme chodili do školy ještě za socialismu datum zcela jasné – zavření vysokých škol, smrt Jana Opletala, první mrtví a zavření - Mezinárodní den studentstva. Pro studenty současné den jako každý jiný.



Ve čtvrtek 14. listopadu se u památníku (národní kulturní památka evropského významu) v Kounicových  kolejích  sešlo jen pár desítek lidí, aby se poklonila památce studentů brněnské techniky, kteří jako jedni z prvních pocítili na vlastních bedrech  co dovedou  nacisté, kteří jen několik měsíců předtím okupovali zbytek Československa. Pietní akt  tradičně  pořádala  MO  Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) ve spolupráci s Univerzitou obrany. Čtveřice jejich studentů prvního ročníku byla také jediným zastoupením současné mladé a zejména studentské generace. Žel ani oni o tom, co se zde stalo, a proč tady vlastně jsou, příliš nevěděli. Na následujícím shromáždění jsem poslouchal referát a přemýšlel nad slovy 94-letého Josefa Styxe, který naléhavě vyzýval přítomné i nepřítomné, abychom udělali vše proto, aby tento den a všechny další po dobu okupace, stejně tak jako oběť Jana Opletala – jednoho z 360 tisíc lidí, kteří  zahynuli rukou nacistů za okupace nebyla zapomenuta. Nemyslím si, že toho můžeme moc učinit. Ne, nejsem pesimista, ale chyba je jinde – v tzv. politických a společenských polistopadových elitách, které ovládli naši zemi. V lidech, kteří by si zasloužili daleko zemitější pojmenování, neboť nesmí být elitou ten, kdo rozbije a rozkrade republiku, nesmí být elitou ten, kdo se klaní potomkům vrahů národa, nesmí být elitou ten, kdo se přičiní o to, aby se na školách přestali učit dějiny vlastní země! Těžko za takové situace vinit současné studenty z nezájmu a neúcty, když o tom snad dosud ani neslyšeli. Naopak musíme být  vděčni  i za to, že dnes existují alespoň dvě školy – Vojenská střední škola v Moravské Třebové a Univerzita obrany v Brně, kde se historii učí všechny studenty, a o tradicích a vlastenectví se nejen mluví, ale také na nich staví. Co tedy udělat, a jak ven z morální a vzdělanostní bídy? Odpověď je jednoduchá – vyměnit elity takzvané za skutečné. Jednu z příležitostí, která se nám nabízela, jsme opět zahodili. Parlamentní volby mohly rozhodnout.  Nerozhodly...  Šanci na reparát – a opakovanou, máme už  v příštím roce. Třeba se však na ni náležitě připravit a pak začít konečně vymetat špínu, která se nám usídlila ve všech koutech!  Jen chtít je třeba. Je  už nejvyšší čas.

Tibor DÁVID
Foto autor


| Autor: MěV KSČM Brno | Vydáno dne 22. 11. 2013 | 617 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek

(c) Mětský výbor KSČM Brno 2009 - 2017. Objednatel: KSČM, zhotovitel: KSČM.
Šíření textových a obrazových materiálů možné pouze s výslovným svolením Městského výboru KSČM Brno. Stránky využívají redakční systém phpRS.