Ještě než stačilo proběhnout referendum o odtržení katastrálních území Dolní Heršpice a Přízřenice (dále „referendum o odtržení“), bylo navrženo referendum další, tentokrát na téma podzemní garáže na náměstí Zelný trh (dále „referendum Zelný trh“). O výsledku prvního referenda již víme: počet hlasů pro odtržení předmětného území od statutárního města Brna nestačil a obyvatelé Dolních Heršpic a Přízřenic občany statutárního města Brna zůstávají. Víme i to, že návrh druhého referenda nebyl schválen ani na pořad zasedání Zastupitelstva města Brna a tudíž se společně s volbami konat nemůže. Zkusme se na to podívat.
Referendum o odtržení vzešlo z podnětu občanů, kteří pociťovali zanedbávání svých zájmů z úrovně města a městské části a chtěli se rozhodovat o sobě sami. Zastupitelstvo města Brna přijalo jejich regulární žádost o vypsání referenda a bez zbytečných odkladů žádosti vyhovělo. Vedení města a městské části (Brno-jih) pochopila, že jde do tuhého, a hledala způsoby, jak nespokojenost zmírnit a tím zapůsobit proti odtržení. Jedním ze způsobů bylo předložení návrhu směny pozemků, kterou by město získalo pozemky v Přízřenicích, určené investorem ke konkrétní (napadané) výstavbě, a to náhradou za pozemky v k.ú. Bystrc a v k.ú. Žebětín již zastavěné objekty téhož investora, které by podle původních smluv kupoval. Investor zřejmě pochopil situaci a tomuto návrhu se nebránil. Klub KSČM toto opatření vnímal tak trochu jako trik a rozhodl se na něm nepodílet. Věrohodnost vedení města se tedy prokáže už ve fázi realizace této směny a následně v rozhodování, co v dané lokalitě bude budováno. Iniciátoři referenda tedy nedosáhli na odtržení, ale upozornili na problémy obyvatel této části města a mají šanci, že budou bráni vážněji než dosud. Politická garnitura tak dostala ponaučení, že tam, kde není komunikace (nemám na mysli chodníky), tam může hrozit i rozvrat.
Referendum Zelný trh je zcela jiné téma. Předkladatelem totiž není Sdružení pro Zelný trh (dále jen „Sdružení“), ale Klub Strany zelených, která se na rozhodování podílí jak v městské části (Brno-střed), tak ve městě Brně. Požadoval jsem, aby pro rozhodování Zastupitelstva města Brna byly k dispozici podklady, dokumentující současný stav, popisující odbornou stránku věci z hlediska architektonického, památkářského, statického („ohrožení památkově chráněných objektů, kolektorové sítě, historických sklepů“) a další okolnosti, které dávají předpoklady pro rozhodnutí. Měl jsem – v souladu s požadavkem Sdružení – představu, že se o řešení pokusí především samotné zastupitelstvo na základě nezbytné dokumentace. Přenesení odpovědnosti za výsledek na občany referendem považuji za zbabělé právě proto, že jsem nezaznamenal pokus volených orgánů se s tím vyrovnat.
Druhým tématem v této souvislosti je – zdaleka ne historická - paměť, kdy některé politické subjekty profitovaly ve volbách v roce 2006 na referendu o poloze brněnského nádraží. Tyto subjekty totiž v uplynulých téměř čtyřech letech v této věci nikterak nepokročily a řešení Železničního uzlu Brno je stále na počátku. Vzpomínka na efekt tehdejšího referenda vyvolala zřejmě představu, že spojení letošních komunálních voleb s referendem přinese nové téma a přitáhne občany a jejich hlasy ve volbách. Referendu by souběh s volbami určitě prospěl, protože téma Zelného trhu ne zcela hýbe všemi obyvateli města Brna a účast na volbách by mohla přece jenom zajistit i větší účast v referendu. Proč?
Protože referendum může být platné pouze při větší než padesátiprocentní účasti. Navíc otázka byla postavena tak, že jakákoliv menší než padesátiprocentní kladná odpověď na otázku by znamenala odmítnutí souhlasu ke stavbě garáží, a to i v případě, kdy by nesouhlas vyjádřila jen minimální skupina obyvatel. Takže poměrně malý počet účastníků referenda by při jeho platnosti mohl přehlasovat i nepoměrně větší skupinu občanů. To je rafinovaná klička a nelze ji brát za omyl nebo legraci. O důvodech bránících realizaci musí být schopen rozhodovat magistrát, a to s přihlédnutím na podněty občanů. V případě věcně „nerozhodného“ stavu je na řadě volená samospráva, která má možnost většinovým rozhodnutím investorem navrhované řešení odmítnout. Pokud samospráva sobě i občanům přizná, že to nedokáže, může občany pokorně požádat o pomoc, ale musí jim sdělit všechny relevantní okolnosti pro rozhodnutí. Pak ale musí existovat převažující síla proti záměru, jinak je zásah do cizích zájmů neoprávněný. Chce se mi tedy říci, že Strana zelených tímto způsobem požádala město o dotaci převyšující 4 mil. Kč na svoji předvolební kampaň.
Jsem - stejně jako členové Klubu KSČM – zastáncem přímého rozhodování, tedy i referenda, ale nemohu přistoupit na takový „podvod“ z obavy, že to nedokážu lidem vysvětlit.
Ing. Pavel Březa,
člen Zastupitelstva města Brna
