Informace a prezentace

Před šedesáti lety zemřel Gustav Kliment, významná osobnost dělnického hnutí

Gustav Kliment se narodil 3. srpna roku 1889 v Třebíči. Jeho otec byl koželuh, matka dělnice. Měl dalších sedm sourozenců, z nich ale pět zemřelo již v dětství v důsledku podvýživy a nemocí. Tehdejší dělnický tisk například psal o poměrech v rodinách prostých pracujících takto: „mnozí dělníci ani nemají na slamníky a spávají na holé zemi“. Třebíč koncem 19. století již zcela ovládl kožedělný a obuvnický průmysl. Ve městě žilo asi 8 tisíc obyvatel. Vysoké procento obyvatel tvořili právě dělníci. Asi polovina z nich pracovala v továrnách a druhá polovina v drobných dílnách a dílničkách.

Gustav Kliment již v dětství musel pomáhat vychovávat své mladší sourozence, zejména pak po smrti své matky. I přesto patřil ve škole k nejlepším žákům. Ve svých čtrnácti letech odchází do Prahy k příbuzným, aby se zde vyučil vahařem. Od 1. května roku 1905 byl organizován v sociálně demokratické mládeži. V roce 1906 obdržel vysvědčení z Pokračovací průmyslové školy v Praze – Karlíně a je vyučen strojním zámečníkem. Téhož roku vystupuje z římskokatolické církve a až do konce svého života zůstává bez náboženského vyznání.

Roku 1907 se jako osmnáctiletý vrací zpět do rodného města Třebíče. Zaměstnání našel u zámečníka Balcara při výrobě vah. Mladý Kliment se stále více zajímá o politické dění, sociální poměry dělnictva a činnost odborů. Dne 1. května 1908 se stal členem odborové organizace. Následně odchází za prací do Vídně. Zde se mimo jiné aktivně účastní boje vídeňských dělníků za zvýšení mezd a kratší pracovní dobu. V roce 1910 byl odveden na vojnu. V úředních záznamech je uvedeno, že při odvodu odmítl složit přísahu Rakousku a je označen za nebezpečného socialistu, který má být pravidelně sledován. V roce 1914 se oženil s Anežkou Vidlákovou. Po vypuknutí 1. světové války byl odvelen do Ruska. V roce 1915 se manželům Klimentovým narodila dcera Heda. V Rusku nakonec strávil celkem 6 let, pracoval zde také ve strojírenském závodě ve městě Usť Kamenogorska na řece Irtyš, daleko na východě, až poblíž čínských hranic. První zprávu domů mohl podat až v roce 1918. V Rusku byl také vězněn a nucen pracovat při těžbě zlata. Při této práci utrpěl omrzliny, které již natrvalo poznamenaly jeho zdraví. Až na jaře roku 1920 se vrací do své vlasti. Zaměstnání nachází v největším závodě v kraji – v továrně bratří Budischowských v Třebíči – Borovině, kde pracoval jako řidič, zámečník a údržbář. Zároveň se znovu zapojuje do akcí pořádaných sociálně demokratickou stranou na obranu práv dělníků. Podílel se také na kolportaci dělnického tisku. Brzy se zapojil se práce v redakci známých dělnických novin Jiskra. Ta začala vycházet v lednu roku 1919.

Veřejné působení Gustava Klimenta v Třebíči ve 20. letech

V červnu 1920 byl v Olomouci spáchán atentát na známého dělnického předáka Munu. V reakci na tuto událost proběhlo mnoho táborů lidu. Jeden z nich i v Třebíči za účasti asi 4000 osob v zahradě Dělnického domu. Gustav Kliment byl aktivním aktérem tohoto mohutného shromáždění a také na něm vystoupil s projevem. Jelikož se Kliment projevil nejen jako schopný řečník, ale i organizátor, ozývaly se čím dál častěji hlasy, aby se postavil do čela dělnických představitelů. V této době se postupně začínají tvořit dělnické rady, které měly rozhodovat o problémech dělníků a tyto zastupovat. Volby dělnické rady se v Třebíči konaly ve dnech 4. a 5. září 1920 a Kliment se stal předsedou. V prosinci 1920 proběhla napříč republikou velká vlna stávek, Kliment patři opět k předním organizátorům v Třebíči i okolí. Stávka byla nakonec potlačena na celém území republiky a přední organizátoři perzekuováni policií i soudy. K odsouzeným patřil i Kliment. Byl odsouzen ke 4 měsícům těžkého žaláře. A to i přesto, že se vrátil z války s podlomeným zdravím a byl uznán jako 35% invalida. Třebíčská Jiskra 15. ledna 1921 psala: „Na tři tisíce soudruhů dlí v žalářích naší „demokratické“ republiky.“ Začaly se objevovat výzvy k organizování sbírek pro postižené rodiny. V reakci na mohutnou vlnu stávek z konce roku 1920 byl prostřednictvím pravicových politických stran svolán 16. ledna 1921 protikomunistický tábor v Třebíči. Konal se na náměstí, vystoupil starosta města a prezidentu Masarykovi byl odeslán pozdravný telegram. Okresní politická správa v Třebíči ke zdůvodnění shromáždění uvedla: „aby bylo protestováno proti revolučním pokusům komunistů v republice.“

Ve 20. letech se také pořádaly tělovýchovné akademie. 18. března 1921 uspořádala DTJ v Třebíči akademii a Gustav Kliment ji slavnostně zahajoval. Začátkem roku 1921 Sociálně demokratická strana – levice, koná přípravy k osamostatnění a vytvoření nové politické strany KSČ. Ta byla následně založena v květnu téhož roku. Kliment byl za Třebíč delegátem na tomto ustavujícím sjezdu v Praze. Zde se mimo jiné také setkává se svým krajanem Bohumírem Šmeralem, který měl na ustavujícím sjezdu KSČ hlavní referát. První sekretariát KSČ, v němž Kliment pracoval, se nacházel ve dvoře Dělnického domu. Jeho práce zasahovala do různých oblastí: organizování a výchova dělnické mládeže, bytové otázky pracujících, akce za zvýšení mezd dělníků, na hmotnou podporu chudých a nezaměstnaných. Dále také podporoval družstevnické hnutí, rozšiřoval dělnický tisk apod. Klimentova politická činnost zasahovala i do dalších měst okresu Třebíč. Často pobýval ve Velkém Meziříčí, ale i na jiných místech jako ve Znojmě a mnohde jinde. Jeho jméno je v době první poloviny dvacátých let stále známější i mimo Třebíč a blízké okolí, prakticky po celé jihozápadní Moravě. Je aktivní i v odborech. Účastní se mnoha veřejných akcí. Projevuje se i jako schopný publicista a novinář. Třebíčská Jiskra doby dvacátých let je toho jasným důkazem v podobě jeho článků.

Již 20. léta jsou i v Třebíči a celém regionu obdobím rostoucí nezaměstnanosti, chudoby širokých společenských vrstev a nespokojenosti s řešením sociálních problémů ze strany vlády. Významnou událostí roku 1924 pro Třebíč byl celostátní sraz Spartakových skautů práce ve dnech 7. – 9. června. Kliment opět i zde patřil k hlavním organizátorům.

Rok 1925 byl kromě jiného ve znamení obecních voleb. Komunisté vyšli z obecních voleb v Třebíči jako vítězná strana. Příslušelo jim tak i navrhnout svého kandidáta na starostu města. Dne 29. dubna 1925 byl komunista Gustav Kliment zvolen starostou Třebíče. Zůstal jím ale jen do 2. září téhož roku, kdy byl zákulisními intrikami funkce zbaven. Hejtman kraje po jeho zvolení podal na vyšší místa dne 1. května 1925 toto hlášení: „Co se osoby zvoleného starosty týče, jest to člověk charakterní a čestný.“ Nový starosta se musel potýkat především s vysokou nezaměstnaností ve městě. Byla proto zahájena opatření na zlepšení této situace v podobě veřejných prací (úpravy ulic, kanalizace, budování vodovodu apod.). Zároveň musel Kliment brzy čelit svým odpůrcům a kampani v tisku. Jistě ne náhodou již 27. května 1925 krajský soud v Jihlavě rozhodl, „aby byl nařízen výkon zbytku trestu těžkého žaláře 4 měsíců, k němuž byl jmenovaný odsouzen týmž soudem v roce 1921 a jenž mu byl amnestií prezidenta republiky podmíněně prominut.“ S tímto trestem navíc souvisela i ztráta volebního práva či mandátu již zvoleného člena obecního zastupitelstva. Kliment se však nehodlal vzdát bez boje a vzápětí 30. května 1925 žádá krajský soud o odklad výkonu trestu. Následují další jednání soudu a případ nakonec řeší až samotné ministerstvo spravedlnosti. Řízení se protahovalo, ale nakonec případ dopadl v Klimentův neprospěch. Byl zbaven volebního práva a poté nucen nastoupit vyměřený trest. 26. dubna roku 1926 se za ním zavírá brána jihlavského vězení. Nutno dodat, že Kliment byl během svého desetiletého veřejného působení v Třebíči odsouzen celkem jedenáctkrát. Tedy i jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval. Po návratu z vězení se opětovně zapojuje do stranické i odborové činnosti. Opět byl často v terénu, přímo mezi dělníky. Své pracovní cesty podnikal vlakem, ale často i na kole nebo pěšky. V listopadu 1926 převzal po Karlu Jelínkovi funkci odpovědného redaktora Jiskry. V srpnu 1927 je Kliment znovu na čtyři měsíce uvězněn, trest nastoupil v Jihlavě. V té době se místo něj stává odpovědným redaktorem Jiskry František Kapinus. Koncem roku 1927 se Kliment po výkonu trestu znovu vrací ke své politické práci a činnosti všeodborového tajemníka Rudých odborů. Z událostí roku 1928 lze zmínit protidrahotní tábor lidu, který svolali společně národní socialisté, komunisté i sociální demokraté na 17. září v Třebíči. Kliment byl jedním z řečníků. V únoru 1929 se konal v mnoha směrech zlomový 5. sjezd KSČ a Kliment byl na něm delegátem za okres Třebíč. Konec roku 1929 se pak pro něj stává v jeho životě zlomový. V říjnu se konají volby do Národního shromáždění. Gustav Kliment kandiduje na prvním místě kandidátky KSČ za jihlavský volební kraj a je zvolen poslancem. V prosinci téhož roku pak vůbec poprvé vstupuje do budovy československého parlamentu. Dne 12. prosince 1929 se poprvé jako poslanec účastní parlamentního zasedání a ihned je trestán za údajné rušení vládního prohlášení předsedy vlády Udržala. Byl vyloučen na deset schůzí a zbaven na měsíc poslaneckého platu. Počátek roku 1930 znamenal pro Klimenta důležitou změnu, neboť byl rozhodnutím strany přeložen k další politické práci z rodné Třebíče na Ostravsko. Třebíčští se sice své vůdčí osobnosti vzdát nechtěli, ale nakonec se nechali přesvědčit. Mladší bratr Gustava Klimenta Karel Kliment po letech na tuto dobu vzpomínal takto: „Konaly se velké porady, přijeli zástupci ÚV KSČ a po dlouhém rokování musela dělnická Třebíč uvolnit Gustava pro práci na Ostravsku.“  Průběh schůze v třebíčském Dělnickém domě, kde se jednalo o Klimentově přechodu na Ostravsko, byl velmi rušný. Mnozí protestovali proti jeho přeložení. Po odchodu do Ostravy již Gustav Kliment nikdy v Třebíči trvale nežil. V letech 1930 – 1932 se ale do Třebíče ještě často vracel, v této době zde navíc ještě stále žila jeho rodina. Potom se zde již objevoval méně. Přesto na rodné město nikdy nezapomněl a do rodného kraje se vracel i po válce. Kliment za deset let svého působení na Třebíčsku získal velkou autoritu po celé jihozápadní Moravě.

Gustav Kliment na Ostravsku ve 30. letech

Do Ostravy přišel ve svých jednačtyřiceti letech jako zkušený organizátor, politik a odborář. Tento kraj tehdy stejně jako dnes trápila především velká nezaměstnanost a s tím související problémy. Již 7. ledna 1930 Kliment hovoří na schůzi nezaměstnaných dělníků v Ostravě. O tři týdny později v tradičním dělnickém hostinci „U slunce“ rozebírá příčiny krize a nezaměstnanosti. Brzy poté hovoří na další veřejné schůzi v hornické Orlové. Ostravsko zasahuje ve 30. letech rozmach krize a s tím i rostoucí sociální napětí. Kliment vystupuje na mnoha místech celého regionu severní Moravy. Koncem února 1930 byl navíc nově ustaven odpovědným redaktorem dělnického deníku, což znamenalo další náročnou práci ještě navíc. V první polovině 30. let byla jeho hlavním polem působnosti odborové práce mezi kovodělníky. Pohyboval se mezi kováky Karlovy huti, kopřivnické Tatry, železáren v Bohumíně nebo ve Vítkovicích. Významnou událostí byly veřejné protestní akce u příležitosti „Mezinárodního dne boje proti nezaměstnanosti“ 6. března 1930. Dolní Suchá, Bohumín, Petřvald, Třinec, Nový Jičín, Frýdlant, Frýdek – Místek, Hrušov, Hlučín, Orlová – to jsou jen některá místa, kde Kliment v průběhu 30. let působil. Dne 2. května 1930 přednáší svůj vůbec první parlamentní projev, líčí v něm především průběh prvomájových demonstrací a požaduje změnu sociální politiky tehdejší vlády pod dělnickým heslem „My nechceme podporu – chceme práci a chléb“. 15. května 1930 podává na další parlamentní schůzi interpelaci na obranu pracovních míst horníků. Z jeho iniciativy je v červenci 1930 přijata rezoluce zástupců odborů s požadavky: „zastavit propouštění, přijmout zpět propuštěné, zkrátiti pracovní dobu, zavedení pevné základní hodinové mzdy, změny systému a výše podpor v nezaměstnanosti.“ Tento program se stal na příští léta hlavním těžištěm činnosti odborů na Ostravsku i v jiných regionech nejvíce postižených hospodářskou krizí. V Parlamentu Kliment se svými kolegy podává návrh an zavedení týdenních výplat v hornictví. Dne 24. října přednáší svůj druhý parlamentní projev, především v něm polemizuje s názorem ministra financí, který tvrdil, že u nás není krize, ale jen některé těžkosti. Kliment na mnoha příkladech ze severní Moravy usvědčil ministra z omylu či spíše lži a dokazuje, že u nás skutečně je vleklá a tíživá krize. Rok 1931 byl kromě jiného naplněn stávkou dělníků Karlovy huti v Lískovci u Frýdku. V květnu tam totiž měla být dána do provozu nová válcovna, která měla snížit potřebu pracovní síly o celých 4000 dělníků. 6. května mělo být propuštěno 420 dělníků. Následoval několikatýdenní boj pracovníků závodu proti propouštění, solidárně jej podpořily i některé další provozy. Kliment je v té době téměř každý den mezi stávkujícími dělníky Karlovy huti a podporuje je i po zlomení stávky, kdy 900 dělníků bylo propuštěno a ostatním sníženy mzdy o 40 – 50%. Pro tisíce postižených rodin to znamenalo bídu a živoření. V této době vzrostla autorita Rudých odborů i ve Vítkovických železárnách, kde zaujímají místo druhé nejvlivnější odborové organizace. I další léta první poloviny 30. let se nesou v duchu podobných událostí: propouštění v průmyslu, snižování mezd, trvající vysoká nezaměstnanost. Jako reakce na tento stav se organizují stávky a další protestní akce horníků, hutníků i dalších profesí. Kliment jako organizátor, řečník, publicista a poslanec je opět přímým aktérem řady schůzí, jednání a veřejných shromáždění. Jeden z pamětníků Václav Rezek, který Klimenta poznal v roce 1934 po letech popsal jak vypadal běžný den Gustava Klimenta: „Vstával ráno kolem čtvrté hodiny. Už od páté ranní hodiny jej bylo vidět při práci v sekretariátě odborů. Jeho dopoledne bývalo vyplněno různými akcemi ve prospěch nezaměstnaných, intervencemi na úřadech a v závodech, jednáním o mzdových a dalších sociálních problémech. A odpoledne diktoval své sekretářce různé dopisy, žaloby k soudu, referáty, články do novin. Potom rychle na poradu, která se konala téměř denně a zase na sekretariát, kde již čekalo tolik věcí k vyřízení.“

Gustav Kliment  za dobu prvních pěti let svého působení na Ostravsku dosáhl velké autority mezi lidmi. Podobně jako se mu to podařilo při předchozím působení v Třebíči ve 20. letech. Zejména proto byl na jaře 1935 při nových parlamentních volbách postaven do čela komunistické kandidátky za Ostravsko. V té době již nebezpečně sílí i vliv fašismu, národnostních rozporů v pohraničních oblastech a neustávají ani sociální konflikty. Je to velmi těžká doba. KSČ jde do voleb v roce 1935 s heslem „ Za chléb, práci, půdu a svobodu, proti fašismu a válečnému nebezpečí“. Kliment se účastní desítek předvolebních shromáždění. K tomu měl navíc na starost také v rámci kraje stranicko – organizační přípravu voleb. O jeho aktivitě během předvolební kampaně svědčí i to, že během poslední předvolební neděle stačil hovořit k 700 voličům „U slunce“ v Moravské Ostravě, k 800 účastníkům předvolební schůze v kině Osvěta v Mariánských Horách, k 600 voličům ve vítkovickém Dělnickém domě a ještě k dalším voličům v Novém Bohumíně. KSČ na Ostravsku přinesly volby úspěch, se ziskem 11,6% (67.128 hlasů) skončila v kraji jako třetí. Oproti předešlým volbám pak měla o 15.013 hlasů více. Poslanci za Ostravsko se za KSČ stali Polák Karol Šliwka a Čech Gustav Kliment. Těžiště Klimentovy hlavní činnosti v dalších letech už není tolik na parlamentní půdě, jako tomu bylo v předešlém období, ale práce přímo ve volebním kraji, za který byl zvolen. Hlavním mluvčím Ostravska za KSČ se v tomto období stává druhý zvolený poslanec Šliwka. V roce 1935 se Konaly i volby do městského zastupitelstva v Moravské Ostravě a Kliment stál v čele kandidátky. V těchto volbách bylo zvoleno za KSČ celkem šest zastupitelů, včetně Klimenta.

Kliment organizuje v srpnu 1935 demonstrace proti fašismu v Ostravě a Karviné. Dne 2. září na táboru lidu v Radvanicích Kliment prosazuje společný postup dělníků, řemeslníků a živnostníků za splnění jejich naléhavých potřeb. Od počátku roku 1936 Kliment čím dál častěji a naléhavěji zdůrazňuje potřebu vytvoření jednotné lidové fronty k boji „Za chléb, práci, mír a práva lidu, proti válce a fašismu“. Připomínal přitom úspěchy dělnictva za vlády lidové fronty ve Francii a Španělsku. Velkou práci vykonal i při náboru dobrovolníků na pomoc demokratickému Španělsku v boji proti fašistickým pučistům. Kliment ve svém dalším úsilí neúnavně prosazoval právě vytvoření této jednotné lidové fronty i v Československu. Například v novoročním článku Ostravského dělnického deníku napsal, že „rok 1937 bude rokem boje za jednotnou lidovou frontu, sjednocení odborových organizací, za lidovou frontu a vládu lidové fronty v Československu.“ Zejména myšlenka sjednocení odborových organizací byla ve 30. letech plně aktuální. Odborová organizovanost v té době sice byla vysoká, ale v ČSR té doby existovalo 18 odborových ústředen a k tomu ještě 224 odborových organizací, které působily mimo tyto ústředny. Téměř všechny se vůči sobě chovaly jako konkurence! Jejich akceschopnost byla touto roztříštěností významně oslabena. Blížící se osudový rok 1938 zasahuje i Ostravsko. Poslanci Kliment a Šliwka v té době podávají interpelaci na ministra obrany, školství a vnitra ve věci dostavby kasáren ve Slezské Ostravě. V únoru 1938 přibyla Klimentovi nová funkce v kraji, když dosavadní krajský důvěrník se z důvodu nemoci vzdává funkce a na jeho místa nastupuje právě Kliment. Ten potom funkci vykonával až do rozpuštění KSČ a jejího přechodu do ilegality.

Za války v koncentračním táboře, v osvobozené vlasti ministrem a v čele odborů

V dubnu 1939 byl Gustav Kliment společně s A Zápotockým, J. Dolanským a L. Kopřivou zatčeni v Dobré u Frýdku při cestě do emigrace. Byli zadržováni ve Frýdku a poté v Ostravě. Zde byl Kliment denně bit, vytloukali mu zuby a byl držen i v samovazbě. 27. dubna 1939 pak byl i s ostatními zadrženými převezen do Prahy, do pankrácké věznice. Z Pankráce byl potom spolu s L. Kopřivou odvezen 8. května do Drážďan, odkud byli po dvou týdnech transportováni do koncentračního tábora v Dachau. Zde Kliment zůstal až do konce války. Dachau platit za jeden z nejhorších koncentračních táborů. Svůj život v něm ukončilo mnoho politických vězňů, například také německých komunistů a odborářů. Kliment přišel do Dachau s označením „návrat nežádoucí“, měl červený vězeňský trojúhelník, tento znak označoval politické vězně. Bylo mu přiděleno vězeňské číslo T 13.087.  Přidělen byl do dílny, která měla na starost provádění údržby v táboře, on sám prováděl různé instalace a údržbářské práce. Pořídil si bednu na nářadí s dvojitým dnem, kde občas tajně přenášel jídlo, zejména pro ruské zajatce. O tomto podali svědectví jeho spoluvězni. V Dachau byli uvězněni i jeho spolustraníci Kopřiva, Zupka, Plojhar, MUDr. Bláha a další. Sám Kliment musel několikrát z tábora do Prahy k výslechu. V Dachau byla také zřízena  galerie „nebezpečných komunistů Evropy“, kde visela i fotografie Gustava Klimenta. Koncem války byl v Dachau pořízen seznam 137 osob, které měly být ihned zastřeleny, pokud by v táboře došlo k nějaké vzpouře. V tomto seznamu opět figuroval Kliment. Ten nakonec nebyl zařazen do transportu smrti, což mu pravděpodobně zachránilo život.  Dočkal se tak osvobození. Když opouštěl Dachau vážil pouhých 42 kilogramů. 19. května 1945 se společně s L. Kopřivou vrátil do osvobozené Prahy. Po válce byl v letech 1945 – 1946 poslancem Prozatímního Národního Shromáždění a v letech 1946 – 1948 Ústavodárného Národního shromáždění. Od roku 1948 potom zasedal také v Národním shromáždění. Po roce 1945 se ale především aktivně podílel na budování jednotného revolučního odborového hnutí. Byl zvolen do čela odborového svazu zaměstnanců v kovoprůmyslu. Po únorových událostech roku 1948 byl jmenován ministrem průmyslu. I v této funkci jej čekala nesmírně náročná práce na obnovení průmyslové výroby poznamenané válkou. Na sklonku života byl povolán k jiné neméně náročné práci, když od července roku 1952 byl jmenován do funkce předsedy Ústřední rady odborů. V té době již byl vážně nemocen, což limitovalo jeho pracovní aktivitu a možnosti rychle řešit některé palčivé problémy odborového hnutí, které se na počátku 50. let objevily. Například v podobě rostoucího formalismu, špatné organizační práce apod. Gustav Kliment 22. října roku 1953 umírá. Lze jej považovat za významnou osobnost nejen našeho, ale i mezinárodního dělnického hnutí. Svými současníky byl označován za člověka skromného, zásadového, s obdivuhodným pracovním nasazením. Patřil mezi politiky, kteří mysleli v první řadě na ty druhé, na práci pro lidi, kterými byl zvolen.

Jméno Gustava Klimenta nesl v době socialismu velký obuvnický závod v Třebíči – Borovině: Závody Gustava Klimenta n.p. (BoPo). Šlo o jeden z největších obuvnických závodů v tehdejším Československu. Po roce 1989 se stal jednou z mnoha obětí mizerné privatizace a dnes již neexistuje. Jméno Gustava Klimenta však stále nesou ulice některých našich měst nebo také například jedna ze základních škol v Ostravě. Jeho odkaz pak naštěstí nedokázala z paměti lidí vymazat ani novodobá cenzura tzv. „nehodících se osobností“, které mají zůstat zapomenuty. Gustav Kliment v každém případě patří stále k osobnostem, které svou prací a odkazem inspirují i dnes. Problémy jeho doby jsou totiž stejně aktuální i dnes. Proto i dnes potřebujeme osobnosti jeho formátu. Těch je ale nedostatek…

Bc. Miroslav Pořízek

V textu byly využity následující prameny:

  • K. Bártlová, O. Káňa – Gustav Kliment a jeho úloha v dělnickém hnutí na Třebíčsku a Ostravsku,
  • Celostátní seminář – Život a dílo Gustava Klimenta, v Třebíči dne 27. června 1989 (u příležitosti 100. výročí jeho narození).

| Autor: MěV KSČM Brno | Vydáno dne 15. 10. 2013 | 1952 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek

(c) Mětský výbor KSČM Brno 2009 - 2017. Objednatel: KSČM, zhotovitel: KSČM.
Šíření textových a obrazových materiálů možné pouze s výslovným svolením Městského výboru KSČM Brno. Stránky využívají redakční systém phpRS.