Projev k 70. výročí osvobození města Brna na Ústředním hřbitově, Tibor DÁVID:
Nepřipusťme další válku! Vážení zástupci diplomatického sboru, vážení veteráni, spoluobčané, přátelé! Už mnoho desítek let se každoročně v tuto dobu scházíme na tomto pietním místě, abychom si připomněli nejstrašnější válečný konflikt, jaký dosud lidstvo zažilo. Letos je tomu už rovných 70 let, co skončil. Na jaře 1945 po téměř šesti letech strádání pod fašistickou okupací se přiblížilo válečné běsnění i k našemu městu.
Německá okupace Brno poznamenala. Na Špilberku, v Kounicových a Sušilových kolejích i v ulici Pod kaštany byly zřízeny koncentrační tábory. Jen Kounicovými kolejemi za války prošlo 170 tisíc vězňů a 1350 z nich tam bylo popraveno. Další Brňané zemřeli při náletech a přímých bojích o město. Němci z Brna vytvořili významný uzel obrany a hrozilo, že bude zničeno leteckými útoky spojenců, nebo zaplaveno vodou z Brněnské přehrady, jejíž hráz byla připravena k destrukci. Německá wehrmacht a SS urputně bránili každou píď protektorátního území. Čechy a Morava byly poslední průmyslovou oblastí s železárnami a zbrojovkami, která jim zbyla. Velkým ztrátám na lidských životech i majetku zabránil rychlý útok sovětských a rumunských jednotek 2. ukrajinského frontu maršála Rodiona Jakovleviče Malinovského ve dnech 23. až 26. dubna. Šlo o vyvrcholení Bratislavsko - Brněnské operace, která přinesla už 4. dubna svobodu Bratislavě, 12. dubna osvobození Hodonínu, pak Břeclavi, Brnu, poté Vyškovu a počátkem května i Znojmu a Blansku. Útok na Brno začal po dělostřelecké přípravě v 8 hodin ráno. Divize 18. gardového střeleckého sboru postupovaly ve třech směrech: z Obřan a Maloměřic, z Juliánova a Židenic, a od Starého Brna ke Kamennému mlýnu podél pravého břehu Svratky. Pěchotu podporovala 6. gardová tanková armáda. Její 2. gardový mechanizovaný sbor vyrazil od Husovic do Králova Pole, obrněnce 9. gardového mechanizovaného sboru měly z postavení na Křenové ulici proniknout na Žlutý kopec. Od nádraží po Lužánky směrem na Veveří a Konečného náměstí se probíjel 5. gardový tankový sbor. Soustředěnému náporu německá obrana brzo podlehla. V 10.30 hodin zavlála na budově Zemského úřadu československá vlajka, kolem poledne se vzdala asi pětisetčlenná posádka Špilberku a první sovětské tanky dojely až pod Kraví horu. Do večera 26. dubna se podařilo osvobodit celé Brno s výjimkou severní části Medlánek, Řečkovic, Mokré Hory, Kníniček a Soběšic.
Osvobození Brna večer oznámil moskevský rozhlas. Na počest vítězů i svobodného města bylo 26. dubna 1945 v 21 hodin vypáleno v Moskvě 20 salv z 224 děl. Nebylo to zadarmo. Na zdejším čestném pohřebišti jsou uloženy ostatky 3659 sovětských a 1569 rumunských vojáků a důstojníků, i několika desítek příslušníků domácího odboje. Těch více než 5 200 obětí bylo cenou za svobodu města Brna a jeho okolí. Za naši svobodu.
Bylo jaro a bylo cítit nadcházejícím mírem. Dobojováno však stále nebylo. Na vojáky Rudé armády, Královské rumunské armády, Polské armády a 1.čs. armády a také i na Američany čekaly ještě miliony obyvatel české kotliny. Čekala Ostrava, Plzeň, Praha…. Nejkrvavější válka v dějinách skončila v Evropě všeobecnou a bezpodmínečnou kapitulací německé branné moci až 9. května. Lidé slavili a byli přesvědčeni (podobně jako po první, zvané velká), že už navždy. Vývoj událostí od roku 1945 až dosud byl však zcela jiný. Bývalý spojenec Winston Churchill v kanadském Fultonu oprášil Goebelsův plán železné opony. Následoval Marshallův plán, který měl válkou zničené evropské země dostat (a některé i dostal) do amerického ekonomického područí. Už v roce 1949 bylo založeno NATO. Začala studená válka, která několikrát málem přerostla ve válku horkou. Jen protiváha v roce 1955 založené Varšavské smlouvy ničivému potenciálu západu nám darovala několik 45 let mírového, poměrně klidného vývoje. Ovšem za cenu velkých finančních a materiálních prostředků, které bylo nutno místo do mírového rozvoje společnosti věnovat na všestranné zabezpečení obrany. V 90. letech se svět změnil. Ovšem ani rozpad socialistického bloku a Varšavské smlouvy nepřiměl západ k rozpuštění severoatlantického paktu. NATO pod taktovkou USA vyvolává nestabilitu po celé planetě. Vzpomeňme Irák, Afganistán, bývalou Jugoslávii, Libyi, Sýrii, Somálsko, Pakistán…a dnes aktuální Ukrajinu. USA nikam nepřinesly mír a stabilitu, naopak jen rozvrat, nezměrné materiální škody a tisíce lidských obětí. Od svého vzniku v roce 1776 jen 21 nevedly válku. Od roku 1945 dosud zažily USA pouze 5 let bez války! To vypovídá za vše. Proč se to všechno děje? Chystá se nové dělení světa, neboť jde o zdroje paliv a energií, strategických surovin, vody a taky zemědělskou půdu, které si chtějí opět přisvojit ti nejbohatší. Mír ohrožují i jiné nebezpečí - radikalizuje se část muslimů (viz Islámský stát, Al Kajdá, Boko Haram apod), narůstá nebezpečí světového terorismu. Stálým zdrojem napětí na středním východě je žel nyní i naší vládou podporovaný Izrael. Radikalizuje se obyvatelstvo nejchudších zemí Afriky a Asie, zasažené hladomorem a pandemiemi zhoubných nemocí. To jsou hrozby, které je třeba neprodleně, zato uvážlivě, spravedlivě a společnými silami řešit. Zbyrokratizovaná OSN ale selhává.
Přátelé! Nezapomínejme na osvoboditele a památku na jejich mimořádné činy uchovávejme jako důležité dědictví a poselství pro budoucí generace. Všichni ti bezejmenní vojáci, kteří bojovali proti fašistům, i všichni padlí nás zavazují k tomu, abychom nepřipustili další válku, neboť jak pravil Albert Einstein:“ nevím jakými zbraněmi se bude bojovat ve třetí válce, ale v té další to budou klacky a kameny“. Válka není alternativou pro řešení jakýchkoli problémů. Clausewitzova poučka, že „válka je pokračováním politiky jinými (násilnými) prostředky“, už jednou provždy musí zůstat jen historií.
A nezapomínejme, byli jsme to i my, kdo bojoval za spravedlivou věc a zvítězil! Proto žádné usmíření, jak letos prosazuje k oslavám osvobození nové vedení magistrátu. My se nemáme za co stydět a omlouvat. Můžeme odpustit, můžeme, ba musíme s bývalými agresory žít v míru, ne však zapomenout, jinak byly všechny ty oběti, včetně 360 tisíc občanů Československa i takřka 150 tisíc sovětských vojáků, kteří položili životy za naši svobodu zbytečné! Další válku nesmíme připustit. Byla by nejspíš poslední. Jedinou možností další existence lidstva je mír!
Čest padlým hrdinům a sláva vítězům!
