Ohlédnutí za akcemi ...

70. výročí osvobození města Brna na Ústředním hřbitově

Projev k 70. výročí osvobození města Brna na Ústředním hřbitově, Tibor DÁVID:
Nepřipusťme další válku! Vážení zástupci diplomatického sboru, vážení veteráni, spoluobčané, přátelé! Už mnoho desítek let se každoročně v tuto dobu scházíme na tomto  pietním  místě,  abychom si připomněli nejstrašnější  válečný  konflikt,  jaký dosud lidstvo zažilo.  Letos je tomu už rovných 70 let, co skončil. Na jaře 1945 po téměř šesti letech strádání pod fašistickou okupací se přiblížilo válečné běsnění i k našemu městu.



Německá okupace Brno poznamenala. Na Špilberku, v Kounicových a Sušilových kolejích i v ulici Pod kaštany byly zřízeny koncentrační tábory. Jen Kounicovými kolejemi za války prošlo 170 tisíc vězňů a 1350 z nich tam bylo popraveno. Další Brňané zemřeli při náletech a  přímých  bojích  o město. Němci z Brna vytvořili významný uzel obrany a hrozilo, že bude zničeno leteckými  útoky  spojenců,  nebo  zaplaveno  vodou z  Brněnské přehrady,  jejíž  hráz byla připravena k destrukci. Německá wehrmacht a SS urputně bránili každou píď protektorátního území. Čechy a Morava byly poslední průmyslovou oblastí s železárnami a zbrojovkami, která jim zbyla. Velkým ztrátám na lidských životech i  majetku  zabránil rychlý útok sovětských a rumunských jednotek 2. ukrajinského frontu maršála Rodiona Jakovleviče  Malinovského ve dnech 23. až 26. dubna. Šlo o vyvrcholení Bratislavsko - Brněnské operace,  která  přinesla  už 4. dubna  svobodu  Bratislavě,  12. dubna osvobození Hodonínu, pak Břeclavi, Brnu, poté Vyškovu a počátkem května i Znojmu a Blansku.  Útok na Brno začal po dělostřelecké přípravě v 8 hodin ráno. Divize 18. gardového střeleckého  sboru  postupovaly ve třech směrech: z Obřan a Maloměřic, z Juliánova a Židenic, a od Starého Brna ke Kamennému mlýnu podél pravého břehu Svratky. Pěchotu podporovala 6. gardová tanková armáda. Její 2. gardový mechanizovaný sbor vyrazil od Husovic do Králova Pole, obrněnce 9. gardového mechanizovaného sboru měly z postavení na Křenové ulici proniknout na Žlutý kopec. Od nádraží po Lužánky směrem na Veveří a Konečného náměstí se probíjel 5. gardový tankový sbor. Soustředěnému  náporu  německá obrana brzo podlehla. V 10.30 hodin zavlála na budově Zemského úřadu  československá vlajka, kolem poledne se vzdala asi pětisetčlenná posádka  Špilberku a první sovětské tanky dojely až pod Kraví horu. Do večera 26. dubna se podařilo osvobodit celé Brno s výjimkou  severní  části  Medlánek,  Řečkovic, Mokré Hory, Kníniček a Soběšic.

Osvobození Brna večer oznámil moskevský rozhlas. Na počest vítězů i svobodného města bylo 26. dubna 1945 v 21 hodin vypáleno v Moskvě 20 salv z 224 děl. Nebylo to zadarmo. Na zdejším čestném pohřebišti jsou uloženy ostatky 3659 sovětských a 1569 rumunských vojáků a důstojníků, i několika desítek příslušníků domácího odboje. Těch více než 5 200 obětí bylo cenou za svobodu města Brna a jeho okolí. Za naši svobodu.

Bylo jaro a bylo cítit nadcházejícím mírem. Dobojováno však stále nebylo. Na vojáky Rudé armády, Královské rumunské armády, Polské  armády a 1.čs. armády a také  i na Američany čekaly ještě  miliony  obyvatel české kotliny.  Čekala Ostrava, Plzeň, Praha…. Nejkrvavější válka v dějinách skončila v Evropě všeobecnou a bezpodmínečnou kapitulací německé branné moci až 9. května. Lidé slavili a byli přesvědčeni (podobně jako po první, zvané velká), že už navždy. Vývoj událostí od roku 1945 až dosud byl však zcela jiný.  Bývalý spojenec Winston Churchill v kanadském Fultonu oprášil Goebelsův plán železné opony. Následoval Marshallův plán, který měl válkou zničené evropské země dostat (a některé i dostal) do amerického ekonomického područí. Už v roce 1949 bylo založeno NATO. Začala studená válka, která několikrát málem přerostla ve válku horkou. Jen protiváha v roce 1955 založené Varšavské smlouvy ničivému potenciálu západu nám darovala několik 45 let mírového, poměrně klidného vývoje. Ovšem za cenu velkých finančních a  materiálních  prostředků,  které  bylo nutno místo do mírového  rozvoje  společnosti věnovat na všestranné zabezpečení obrany. V 90. letech se svět změnil. Ovšem ani rozpad socialistického bloku a Varšavské smlouvy nepřiměl západ k rozpuštění severoatlantického paktu. NATO pod taktovkou USA vyvolává nestabilitu po celé planetě. Vzpomeňme Irák,  Afganistán, bývalou  Jugoslávii,  Libyi, Sýrii, Somálsko, Pakistán…a dnes aktuální Ukrajinu.  USA nikam nepřinesly mír a stabilitu, naopak jen rozvrat, nezměrné materiální škody a tisíce lidských obětí. Od svého vzniku v roce 1776 jen 21 nevedly válku. Od roku 1945 dosud zažily USA pouze 5 let bez války! To vypovídá za vše. Proč se to všechno děje? Chystá se nové dělení světa, neboť jde o zdroje paliv a energií, strategických surovin, vody a taky zemědělskou půdu, které si chtějí opět přisvojit ti nejbohatší. Mír ohrožují  i jiné  nebezpečí  - radikalizuje se část muslimů  (viz Islámský stát, Al Kajdá, Boko Haram apod), narůstá nebezpečí světového terorismu. Stálým zdrojem napětí na středním východě je žel nyní i naší vládou podporovaný Izrael. Radikalizuje se obyvatelstvo nejchudších zemí Afriky a Asie, zasažené hladomorem a pandemiemi zhoubných nemocí. To jsou hrozby, které je třeba neprodleně, zato uvážlivě, spravedlivě a společnými silami řešit.  Zbyrokratizovaná OSN ale selhává.

Přátelé! Nezapomínejme na osvoboditele a památku na jejich mimořádné činy uchovávejme jako důležité dědictví a poselství pro budoucí generace. Všichni ti bezejmenní vojáci,  kteří  bojovali proti fašistům, i všichni padlí nás zavazují k tomu, abychom nepřipustili další válku, neboť jak pravil Albert Einstein:“ nevím  jakými zbraněmi  se  bude bojovat ve třetí válce, ale v té další to budou klacky a kameny“. Válka není alternativou  pro  řešení  jakýchkoli  problémů.  Clausewitzova poučka, že „válka je pokračováním politiky jinými  (násilnými)  prostředky“,   už jednou provždy musí zůstat jen historií.  

A nezapomínejme, byli jsme to i my, kdo bojoval za spravedlivou věc a zvítězil!  Proto žádné usmíření, jak letos prosazuje k oslavám osvobození nové vedení magistrátu. My se nemáme za co stydět a omlouvat. Můžeme odpustit, můžeme, ba musíme s bývalými agresory žít v míru, ne však zapomenout, jinak byly všechny ty oběti, včetně 360 tisíc občanů Československa i takřka 150 tisíc sovětských vojáků, kteří položili životy za naši svobodu zbytečné!  Další válku nesmíme připustit. Byla by nejspíš poslední. Jedinou možností další existence lidstva je mír!

Čest padlým hrdinům a sláva vítězům! 


| Autor: MěV KSČM Brno | Vydáno dne 04. 05. 2015 | 537 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek

(c) Mětský výbor KSČM Brno 2009 - 2017. Objednatel: KSČM, zhotovitel: KSČM.
Šíření textových a obrazových materiálů možné pouze s výslovným svolením Městského výboru KSČM Brno. Stránky využívají redakční systém phpRS.