Otevřený dopis MěV KSČM v Brně všem občanům města Brna

Autor: MěV KSČM Brno <kscm(at)kscm-brno.cz>, Téma: Tiskové zprávy, Vydáno dne: 27. 11. 2017

Vážení občané, v říjnu letošního roku se v německém lázeňském městě Bad Alexandersbad uskutečnil výroční seminář komunity Seliger-Gemeinde /SG/, jenž je jedním z členů sudetoněmeckého landsmanšaftu /SL/. Mezi jeho účastníky z ČR se zařadili i zástupci města Brna ...

Za naše město na semináři vystoupil vyslanec brněnského primátora Petra Vokřála /ANO/ pan Jaroslav Ostrčilík /Žít Brno/, iniciátor brněnského Pochodu smíření. Pan Ostrčilík zde předal pozdravy brněnského primátora. Německé účastníky opět pozval na květnový pochod Pohořelice - Brno, připomínající odsun brněnských Němců z Brna. Přišel také s návrhem na brzký Sudetoněmecký den v Brně. V příštím roce by se v rámci programu „Meeting Brno“ mohly vyzkoušet i stánky, kde by se mohly představit sudetoněmecké organizace, mezi nimi i Seliger-Gemainde. Bernd Posselt /předseda SL/ na toto pozvání v zásadě odpověděl kladně.

Stanovisko KSČM k těmto plánovaným akcím v městě Brně je následující:

KSČM je stranou vyznávající  internacionalismus. Jako taková si proto přeje přátelství a spolupráci se všemi národy světa. Přeje si mír a bezpečnou budoucnost pro všechny, tedy stejně pro naše potomky jako pro potomky odsunutých brněnských Němců.
Škody, které napáchala II. světová válka a německý nacismus,  však nelze odstranit jednostrannou vstřícností představitelů města Brna k sudetoněmeckým organizacím. Těm organizacím, které, ačkoliv jejich předkové měli velký podíl na nacistické okupaci Československa, po válce štvaly proti mezinárodním zákonům Postupimské konference a z nich vycházejícím dekretům prezidenta E. Beneše, po celé poválečné období až do dnešních dnů nepřijaly svůj osud za konečný. Dodnes nechtějí uznat, že většina brněnských Němců až freneticky vítala příjezd Adolfa Hitlera do Brna  a po celou válku nevyvinuli žádné úsilí o  podporu těch Čechů, kteří byli nacistickým režimem pronásledováni, posíláni do koncentračních táborů a popravováni. Vztahy mezi brněnskými Němci a Čechy v okupované zemi tím byly vážně narušeny.

Potřebnou vzájemnou důvěru proto nelze znovuzískávat podobnými akcemi, jako je Meeting Brno, pochod Pohořelice - Brno nebo zvaním představitelů sudetoněmeckých organizací do Brna. Naopak připomínáním těchto událostí je oživováním všech těch událostí, které odsunu brněnských Němců předcházely.

Jejich pořádání nelze odůvodňovat a obhajovat tím, že někteří  brněnští Němci židovského původu se museli před nacismem ukrýt v zahraničí, že mnozí Němci byli zavlečeni do války proti své vůli. Ani nelze argumentovat, že ne každý  Němec byl nacista, že mnoho Němců  se nacismu postavilo a byli také mezi prvními, kteří okusili „dobrodiní převýchovy“ v koncentračních táborech, že bylo mnoho čestných občanů nacistického Německa, kteří byli do války zavlečeni proti své vůli. Stejně tak neobstojí fakt, že mnozí po válce dospěli až k uvědomění, jak byli nacistickou ideologií zmanipulováni.

Bohužel nic takového se nestalo ze strany sudetoněmeckého landsmanšaftu, pro který snad vše začalo až rokem 1945. Toho landsmanšaftu, který z viníků naopak dělá oběti. Sudetoněmecký landsmanšaft nadále mluví o své ztracené vlasti, organizuje dny vlasti, požaduje návrat do vlasti, kterou v době nejhorší zradil. V řadě svých vyjádření se dosud nevzdal ani požadavků na návrat majetků, které se staly zálohou na reparace ze strany Německa i přesto, že právní nárok na to nemají. Další reparace nám jako náhrady za zničenou zemi ze strany Německa poskytnuty nebyly. Tyto požadavky jsou pro KSČM absolutně nepřijatelné.
Právě plíživé nebezpečí revanšismu sudetoněmeckých organizací pod pláštíkem těchto a jiných akcí je to, co nás silně znepokojuje. Rok 1945 byl přece důsledkem a ne příčinou všech potíží brněnských Němců. Proto jsme proti opakovaným návštěvám našich představitelů na srazech sudetoněmeckých krajanských organizací a návštěvám jejich představitelů v městě Brně.
KSČM je pro spolupráci mezi německým a českým národem. Jsme pro přátelství mezi oběma národy, jsme pro hospodářskou spolupráci jako rovný s rovným, jsme pro vzájemnou výměnu kulturních hodnot, jsme pro vzájemné sportovní soupeření, jsme pro volný pohyb občanů obou států atd. Takové spolupráci přece nic nebrání. Jsme pro to, aby se už události poválečných roků ponechaly historikům a my všichni se sešli na společném úsilí, aby se nic podobného v Evropě a kdekoliv jinde nemohlo opakovat.

Tímto otevřeným dopisem se proto obracíme na všechny občany Brna s výzvou: