BRNO – Poslední generální tajemník ÚV KSČ Karel Urbánek diskutoval ve čtvrtek v Brně se zájemci o 17. listopadu 1989 z pohledu dneška. Po pádu Jakešova vedení byl ve vedení strany od 24. listopadu do 21. prosince 1989.
Ze svých zkušeností Urbánek uvedl, že již začátkem října 1989 Gustáv Husák apeloval na spolupracovníky, aby udělali zásadní opatření, protože v okolních zemích byl socialismus v rozkladu. Nic se však nestalo, protože byl všeobecný odpor ke kádrovým obměnám, zejména v okresech a krajích. Nechuť aparátu KSČ dělat reformy pak vedení strany smetla! Nechtělo ani spoluřídit společnost ve změněné situaci, tzv. odhodilo vesla a dalo své funkce Občanskému fóru k dispozici.
Při hledání osobnosti na obsazení postu generálního tajemníka ÚV KSČM padaly návrhy různých jmen, nejčastěji Lubomíra Štrougala. Nakonec se jím stal Urbánek, který protestoval, že na takovou funkci není připraven, ať to raději dělá Štrougal. ÚV přesto prosadil Urbánka, proti byl jen Alois Indra s tím, že Urbánek je měkký.
Bývalý generální tajemník strany dál vzpomínal, že v situaci, kdy plénum ÚV přehodilo veškerou zodpovědnost na předsednictvo ÚV KSČ, nabídl spolupráci reformním komunistům vyloučeným po r. 1968, kteří byli mozkem a organizátorem Občanského fóra. To proto, že budoucnost republiky byla v ohrožení. Po zrušení platnosti formule o vedoucí úlohy KSČ ve společnosti Urbánek prosadil, že ve vládě bude jen polovina komunistů a polovina jinostraníků. Komunistický premiér Ladislav Adamec to však odmítl připustit. Prezident Husák ale byl svolný s jakýmkoliv ústupkem se slovy, že ke konci své kariéry už nechce dělat lidem divadlo. V společenských turbulencích se Urbánkovi už nepodařilo získat „osmašedesátníky,“ bývalé členy strany z r. 1968, na stranu zkultivování socializmu.
Karel Urbánek v brněnské debatě na tzv. diskusním čtvrtku dál zdůraznil, že perestrojka a glasnosť byly nezbytné, avšak sovětským představitelům zazlíval,že tyto zásadní procesy nikdo nekoordinoval až jejich neřízená nezvladatelnost přinesla rozpad soustavy socialistických států. Ocenil obětavou práci současných okresních funkcionářů KSČM, bez které by strana dnes nemohla fungovat.
Též připomněl, že v r. 2003 vyhlásili vědci celého světa Karla Marxe za největšího vědce tisíciletí. Jeho zásady uznali za vědecké, ze kterých není třeba ustupovat. To v období, kdy pokles produktivity práce socializmu v porovnání s produktivitou práce kapitalizmu a závažné chyby komunistů v praxi přivodily dočasnou porážku socializmu. »Reformy a odstraňování chyb v řízení společnosti musí být trvalý proces, nikoliv až když její chod zadrhává a bez změny to dál už nejde. Soukromé vlastnictví se mělo vrátit do sektoru služeb a tam, kde družstva nedokáží pokrýt poptávku trhu. Za socializmu rozhodující podniky musejí zůstat ve vlastnictví státu, aby nebyl závislý na soukromém kapitálu a dokázal ufinancovat nevýrobní sféru společenskoekonomické nadstavby,« uvedl Urbánek. Poznamenal, že už v r. 1989 prosazoval, aby v podnicích a institucích ustavili jednoho náměstka jinostraníka, který též ponese za své pracovní výsledky zodpovědnost. Podle Urbánka v r. 1968 bylo reálné reformami socializmus udržet. Naopak v r. 1989 k tomu nebyla politická vůle. Vedení ÚV KSČ tehdy nechtělo nasadit proti demonstrantům příslušníky bezpečnosti a vojáky. To jedině, kdyby byly ohroženy životy lidí a jejich majetek. Přesto velitelé policie rozhodovali svévolně a vyvolali řetězovou reakci tím, že přehradili ulice při pochodu studentského pochodu v Praze na Národní třídě. »Jedině KSČM vyvodila z událostí r. 1989 své závěry a poučení, nikdo jiný,« podtrhl.
(vž)