Svátek práce - 1. máj 2011

Autor: MěV KSČM Brno <kscm(at)kscm-brno.cz>, Téma: Aktuality a novinky, Vydáno dne: 03. 05. 2011

„Historie tohoto památného dne začíná před 125 lety v Chicagu, kde se pod vedením odborů uskutečnila celodenní stávka za osmihodinovou pracovní dobu. Stávkovalo asi 300 tisíc dělníků a 3. května 1886 proběhlo v Chicagu shromáždění, při kterém přišlo v policejní palbě o život několik stávkujících.

Když o den později usmrtil několik protestujících výbuch bomby, obvinila vládnoucí moc z jejího odpálení stávkující anarchisty a ve vykonstruovaném procesu jich pět odsoudila k smrti. Na památku stávkujících i popravených, na znamení boje za základní lidská práva se poprvé Svátek práce slavil celostátně v USA - 1. května 1888. O rok později vyhlásila II. Internacionála na návrh francouzských socialistů, 1. květen Svátkem práce. V českých zemích se tento význačný den poprvé slavil v roce 1890 na Střeleckém ostrově.

V podmínkách nadvlády kapitálu v době první republiky i před ní znamenal první májový den pro český pracující lid symbol jeho boje za sociální a politická práva, proti vykořisťování, zbídačování a ožebračování vládnoucí mocí, za důstojný a skutečně svobodný život. První máj pojil vzájemnou solidaritou a porozuměním pracující národů na celém světě. I v časech nejtužší perzekuce, střílení do stávkujících dělníků a zákazů jejich hnutí a strany, i v době okupace, kdy nacistická moc zavírala do koncentračních táborů, i tehdy si pokrokoví lidé v tichosti připomínali svůj slavný den. Ještě v dobách nedávno minulých oslavy 1. máje spojeny se symbolem osvobození pracujícího člověka, kterému přes všechny své nedostatky poskytl socialistický režim poprvé právo na práci, právo na rovný přístup ke vzdělání i právo na kvalitní zdravotní péči. Široké vrstvy lidí dosáhly mnohého z toho, o čem dříve pouze snili a zač mnozí z předchozích generací položili i své životy.“ 

Ing. Pavel Březa

Vážené soudružky, vážení soudruzi, vážení spoluobčané,
z pověření Městského výboru KSČM v Brně mám tu čest Vás oslovit u příležitosti oslav Prvního máje. Mám ve zvyku vyjadřovat stručně základní myšlenky, ale dnes se ode mne očekává poněkud obsáhlejší projev. Proto – s veškerou pokorou před Vámi – jsem se rozhodl nevystupovat z patra, ale na základě písemného podkladu.

První máj představuje pro mnohé lidi datum probouzejícího se jara a s ním spojených témat lásky. Tyto osobní pocity sdílíme v každém věku. Pro nás a pro většinu pracujících je však První máj především Svátkem práce. Práce, která je v dnešních dnech rozličnými způsoby znevažována a pracující jsou opovrhováni jako něco méněcenného.Pro většinu z Vás se První máj se stal nedílnou součástí života. Snad pouze někteří přítomní nebo kolemjdoucí se domnívají, že oslavy Prvního máje jsou jenom bezobsažný rituál, ke kterému byli občané nuceni komunistickým režimem. Tak, jako dlouhá léta byl První máj symbolem boje, tak se posléze stal oslavným aktem a jeho význam v očích mnohých klesal právě proto, že dosažené výsledky předchozích bojů se staly neodmyslitelnou samozřejmostí obyčejného života.

Dnes, po jednadvaceti letech restaurace kapitalismu, se ocitáme v podobné situaci, jako naši předchůdci před desítkami let. Vládnoucí vrstva rozpustila a rozebrala více než tří biliónový národní majetek, vybudovaný předchozími generacemi. Současný systém vytvořil vysokou nezaměstnanost, bezdomovectví, rostoucí chudobu stále širších vrstev, aby zvýšil konta monopolistů, bankéřů, manažerů a vyvolených politiků.

Kapitalistická hospodářská krize odhalila chybnou politiku minulé a současné pravicové vlády, když v ČR postihuje nezaměstnanost ve skutečnosti asi 750 000 lidí, ačkoli oficiální statistiky uvádějí řádově o třetinu nižší údaj. Někteří nezaměstnaní byli z evidence z různých důvodůvyňati, ačkoliv jsou i nadále bez práce a ve své drtivé většině živoří pouze ze sociálních dávek anebo jim žádná podpora nenívyplácena. Z celkového počtu evidovaných nezaměstnaných pobírá podporu 33,6 % lidí. Jak může někdo tvrdit, že existují statisíce lidí, žijících dlouhá léta ze sociálních dávek a podpory? Jak může někdo lhát, že v odstranění zneužívání sociálních dávek je cesta k vyřešení deficitů veřejných rozpočtů, když tyto dávky tvoří jen 0,5 % HDP? Cílem je stavět chudé proti ještě chudším, občany se středními příjmy proti všem chudším.

Polistopadovou společnost trápí také snižování životní úrovně většiny obyvatel České republiky, nedostatek dostupného bydlení, jeslí a školek. Zákon o jednostranném zvyšování nájemného a současná tvorba tzv. cenové mapy nájemného jsou nehoráznými kroky sloužícími k nepřiměřeným ziskům majitelů, kteří dostávají do rukou nástroj k tomu, aby se finančně slabších nájemníků v konečném důsledku zbavili. Kdo je ubytuje, když velká část měst a obcí na bytovou politiku rezignuje nebo se připojuje k metodě maximalizace příjmů z nájemného? Lidé mají platit doslova za všechno, základní lidské hodnoty se dostávají do kategorie zboží. I podle režimních statistik je v České republice ohroženo chudobou zhruba 900 000 osob, na hranici nebo pod hranicí hmotné nouze žijí 2 miliony lidí. Nejvíce postiženi jsou nezaměstnaní, neúplné rodiny s alespoň jedním dítětem, domácnosti se třemi a více dětmi a důchodci. Na tomto stavu české společnosti mají svůj podíl všechny polistopadové vlády, ať již byly vedeny ČSSD nebo ODS a korigovány dalšími stranami.

České zdravotnictví směřuje krok za krokem k privatizaci a ke službě jen pro úzkou vrstvu bohatých. Vláda opět naložila na ramena chudých a starých lidí pořádné břemeno: schválila navýšení poplatku za pobyt v nemocnici z 60 na 100 korun za den a hodlá spoluúčast pacientů nadále navyšovat! Degradovala nemoc a stáří na zdroj zisku, nemocné na kupující, zdravotníky na handlíře a primáře na manažery. Přitom ročně odtékají miliardy korun farmaceutickým firmám, zhruba 28 mld. Kč se rozpustí vlivem korupce a neprůhledných veřejných zakázek. Připravované rozdělení péče na tzv. standard a nadstandard bude znamenat ponížení ústavou garantovaného práva na dostupnou zdravotní péči na nuznou, nechtěnou službu, nebo v případě potřebných na zadlužení ve jménu jedině kvalitního nadstandardu.

Plánované sjednocení DPH, které zvýší ceny především potravin, léků, bydlení, energií a veřejné dopravy a zatíží tak rodinné rozpočty přibližně 500 korunami měsíčně navíc, má skrýt ztrátu způsobenou vyvedením téměř bilionu korun během 25 let do soukromých penzijních fondů v rámci tzv. důchodové reformy. Tato reforma představuje privatizaci prostředků veřejnosti ve prospěch penzijních fondů bez jakékoliv garance. Bude výhodná pouze pro lidi s příjmem nad 32 tisíc Kč měsíčně. Ostatní se budou muset spolehnout na průběžný pilíř, který však bude postupem času oslabován. Vláda tak chystá skandální zbídačení důchodců v budoucnosti. Schodek současného průběžného systému byl přitom způsoben i tím, že z něj předchozí vlády vyvedly za různými účely desítky miliard korun a že zavedly zastropování odvodů na pojistném pro bohaté. Velké výpadky pak způsobuje i vysoká nezaměstnanost.

Tato i minulé pravicové vlády tvrdí, že pro nedostatek financí je potřeba šetřit, škrtat a tzv. reformovat. Vlády snižování příjmů navíc samy způsobily svými opatřeními, jako bylo zavedení stropů na odvod sociálního a zdravotního pojištění, zrušení progresivního zdanění fyzických i právnických osob a dalších příjmů státu. Pravice tak umocnila krizi svého systému, prohloubila zadlužení státu a následky svých kroků přenáší na většinu společnosti, na nízkopříjmové i středně příjmové vrstvy občanů, zatímco horní společenské vrstvy – sponzoři současných vládních stran - na krizi ještě vydělávají. Státní dluh se i přes předvolební proklamace a známou „Kalouskovu složenku“ stále zvyšuje. ČR se nejvíce zadlužila v letech 2007-2009, právě za tohoto ministra. Skutečností je, že 150-200 mld. Kč plyne každoročně na dividendách firem působících v ČR do zahraničí a dalších 60-80 mld. Kč z veřejných rozpočtů si ročně vyžádají „vedlejší náklady“ veřejných zakázek a korupce. Z toho nemá český občan ani haléř. ČR je dnes prakticky kapitálovou kolonií, zahraniční kapitál vlastní 70 % výrobních prostředků a 94 % bankovnictví. Výsledky práce českých pracujících odtékají do zahraničí, občané ČR „konzumují“ dovážené zboží na úkor kvalitnějších domácích produktů.

Ano, měli jsme tu nedávno volby. Nepřiměřeně velká část voličů uvěřila heslům o „boji proti korupci“ a o „rozpočtové odpovědnosti“. „Vítěz“ propadl v koaličních domluvách a „vládní koalice“ jásala nad svým poslaneckým potenciálem na „reformní politiku“ proti zadlužování státu. Dnes velice dobře víme, že to máme být my, řadoví občané, kdo budou tuto „rozpočtovou odpovědnost“ platit. Postupně se dozvídáme, jak si zaplatíme důchodovou reformu, zdravotní reformu, daňovou reformu a v čem a jak budou nadále omezována naše občanská práva. Vláda Petra Nečase v důsledku tzv. reforem seškrtala a výrazně omezila vyplácení porodného a rodičovského příspěvku u jeho čtyřleté varianty, zpřísnila podmínky pro vyplácení podpory v nezaměstnanosti a omezila vyplácení sociálního příplatku. Vláda avizuje také další změny v Zákoníku práce či poměrně hluboký zásah do Zákoníku občanského.
Měli jsme rovněž volby komunální a vítěz – pod varovným signálem vzniku koaliční vlády – si svého koaličního partnera „uplatil“ tím, že se vzdal majority v radě. Městská koalice je „sňatkem z rozumu“, při kterém jsme si potvrdili relativně důstojné postavení jako opoziční subjekt. Jde nejen o zastoupení v orgánech zastupitelstva a rady, ale také o prostor pro vyjadřování stanovisek a jejich vnímání v celém současném politickém spektru. Jedním z příkladů je bytová politika, kde se zasazujeme o to, aby se město na základě analýzy podílelo na stanovení úrovně obvyklých cen nájemného v obecních bytech s rozlišením kvality bytu, a tím výrazně ovlivnilo tzv. cenovou mapu nájemného na území města Brna.
V letošním roce by mělo dojít ke schvalování základních územních dokumentů, a to jak na úrovni Jihomoravského kraje (Zásady územního rozvoje JMK), tak i na úrovni statutárního města Brna (Územní plán města Brna). Jejich projednávání je spojeno s různými kontroverzními tématy, zejména na úseku dopravy, ale také s časovou provázaností těchto dokumentů, protože Územní plán města Brna se odvozuje od krajských Zásad územního rozvoje. Účast občanů na veřejných projednáváních a množství připomínek svědčí o závažnosti těchto připravovaných rozhodnutí.

A další volby se blíží. Ne, není to žádné věštění předčasných parlamentních voleb. Hovořím již o krajských volbách, které budu – sice až – na podzim příštího roku, ale už se blíží čas vyhodnocování, příprav kandidátky a především tvorby volebního programu. A to je téma i pro Vás. Potřebujeme všechny hodnotící (i kritické) ohlasy, potřebujeme i Vaše náměty.
Myslím si, že si z předchozích voleb musíme vzít celou řadu ponaučení a musíme je dokázat veřejně akcentovat, aby i veřejnost si uvědomila, jak snadné je naletět.

  1. Kdo uvěřil boji proti „dinosaurům“, ten již dnes ví, že za tímto marketingovým tahem byl paradoxně přímý vstup podnikatelského sektoru do politiky, a to na bázi bezpečnostní agentury, tedy špehování a korupce.
  2. Kdo uvěřil „rozpočtové odpovědnosti“, ten zjistil, že je řeč nikoliv o „státní kase“, ale o jeho vlastní peněžence.
  3. Kdo uvěřil „sympatickým tvářím“ „knížete“ či televizního „bojovníka proti společenským zlořádům“ včele „nových progresivních stran“, ten už zná jejich neoficiální lídry, z nichž jeden hledá všechny možné cesty jak vyzrát na právní stát v oblasti financí a druhý v oblasti ovládání ostatních.
  4. Komu se líbily „blondýnky“, ten dodnes neví, která z nich říká „celou pravdu“ a zda šlo opravdu o boj o pravdu nebo jen o místo na „malém dvorku“.
  5. Kdo se domníval, že politikům není znám význam pouze „náročnějších“ odborných slov jako je BIOMASA, tak dnes může sepsat dlouhý seznam politiků, kteří ani netuší co je „DEMOKRACIE“.
  6. Kdo se těšil na reformy, které nás vyvedou z tzv. „řecké cesty“, ten je svědkem vynalézavosti koaličních partnerů, pokud se týká vzájemných faulů, siláckých vyjádření a téměř absence sebereflexe v případech odhalených pochybení.
  7. Kdo si dosud myslel, že nepravda je lež, už od pana ministra financí ví, že z úst politika je to pouze čestná mystifikace.

S něhou v oku nám jednotliví koaliční představitelé sdělují, že veškeré „nepřekročitelné rozpory“ musí odložit, protože přece „musí dokončit reformy, které o nich očekává tak silná většina občanů“, která jim poskytla luxusní většinu v parlamentu. Současné průzkumy by ovšem prokázaly, že reformní představy vlády zdaleka nemají podporu občanů. A tak se s touto situací nedá dělat nic jiného, než znovu otevřít otázku ZÁKAZU KSČM

Politika KSČM se podílí na sebeobraně sociálně slabších vrstev a na vytváření podmínek pro skutečné posílení politické a hospodářské demokracie. Neusilujeme o politické posty a za podíl na moci se nevzdáváme svých principů a cílů. Tím se zásadně lišíme od těch politických stran a hnutí, které znevažují úlohu odborů a kolektivního vyjednávání jako faktoru prosperity a rozvoje podniků. Rozhodující je sociální skupina zaměstnanců z nízko a středně příjmových vrstev.  Základem je obhajoba práv pracujících a sociálně ohrožených skupin jako lidí pobírajících invalidní či starobní důchody, matek s dětmi. K tomu je nutné především obnovit ekonomický růst, podstatně zvýšit daně oligarchům a bankéřům a zajistit růst vlastnického podílu veřejnosti na výrobních prostředcích. Bez promyšlené a cílevědomé změny struktury – oborové, odvětvové i regionální, bez nových technologií a investic do vědy, se obejít nemůžeme.

Současná hospodářská a politická situace jednoznačně nasvědčuje tomu, že oslavy Svátku práce již nejsou jen vyjádřením úcty všem, kteří vytvářejí životní hodnoty prací. Nacházíme se v období, které nás vrací k samotným začátkům tohoto významného dne, k přechodu od oslav k boji. Současná vládnoucí garnitura nás k němu přímo vyzývá, protože je zřejmé, že se nevzdá svých „reforem“ za žádných okolností a že udělá vše pro to, abychom to zaplatili my a téměř celá společnost s výjimkou elit. A MOŽNÁ VÍC, NEŽ SI MYSLÍTE.

Neoslabujme se vnitřními spory – osobní vítězství za to nestojí. Zůstaňme přesvědčenými o našich pravdách a seznamujme s nimi své blízké a veřejnost. Poskytujme své znalosti a dávejme k dispozici možnosti svého postavení ve prospěch těch, kteří potřebují radu či pomoc, kterou nejsou schopny nebo ochotny poskytnout orgány veřejné správy či jiné politické subjekty.

NAŠE SÍLA JE V TOM,
CO UMÍME A CO DOKÁŽEME VYUŽÍT
VE PROSPĚCH OBČANŮ A PRO SPOLEČNOST

ČEST PRÁCI!