BRNO - »Navrhuji, aby se politický klub zastupitelů za KSČM nepřipojil k dosud navrhovanému způsobu optimalizace veřejného školství Jihomoravského kraje. Principiálně nesouhlasím s názorem, který tvrdí, že optimalizaci ano, protože je nutná a samozřejmě s ní souhlasí každý napříč politickým spektrem,« uvedl na tiskové konferenci komunistický člen Výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost Zastupitelstva Jihomoravského kraje Daniel Borecký.
Své rozhodnutí dále vysvětlil: »Můj důvod k nesouhlasu s navrhovanou optimalizací je obdobný, jak jej formuluje poslanec Mirek Opálka v oblasti důchodové reformy, kde vláda - cituji - „nebere v úvahu možná další řešení, její návrhy vůbec neřeší základní příčiny problému, které stojí mimo tento systém, jako jsou nedobrý demografický vývoj (ale i zvýšená imigrace mladých rodin), slabá výkonnost ekonomiky (a daňová výtěžnost), velká nezaměstnanost (a správná struktura vzdělávání) a nespravedlivé přerozdělování (M.O., Haló noviny z 21.2.2011).«
Jak v témže čísle HaNo uvádí A. Nohavová, zastupitelka Jč kraje, „optimalizovat se musí všude (a permanentně, D.B.), tzn. nejen u škol státních řízených krajem, ale i škol církevních a soukromých“ (které před lety vznikly navíc, tj. nad původní rozsah systému škol, D.B.). Položme si proto otázku – proč v celém procesu optimalizace, trvajícím již téměř dvě desítky let, nebyl průběžně řešen úkol – pokud nově vzniklá soukromá či církevní škola ano, která stávající státní (veřejná) škola ne? Proč jsou vůbec u nás soukromé školy státem dotované z celých 90%? Ale i jinak – pokud zřízení další třídy víceletého gymnázia ano, které srovnatelné stávající kapacity našich ZŠ zlikvidovat?
Borecký dále informoval, že problematika je širší: »Položil si vůbec někdo někdy otázku - pokud bylo vůbec správné skokově zvýšit podíl VŠ studentů v naší populaci, na jak dlouho tento boom chystáme a jaká opatření budou po této dočasné situaci muset následovat? Proč vůbec stát přistoupil na přijímání tisícovek studentů na pedagogické fakulty našich univerzit, které pak doslova praskaly ve švech a jejich výuka pozbyla didaktického kouzla osobních kontaktů mezi vyučujícím a studentem (jaký pak příklad z vlastního studia může nabýt budoucí učitel do své učitelské praxe?)«
Co z toho vyplývá – tázal se na závěr Borecký a odpověděl: Ke konkrétnímu výběru škol určených k redukci kapacit by každý kraj (a potažmo stát) měl přistoupit až po vyhodnocení všech (nikoliv jen „svých,“ nýbrž i církevních a soukromých) škol na území regionu. Tedy po důsledném provázání potřeb jednotlivých stupňů péče o dorost (od jeslí až po pedagogické fakulty) ve svých úvahách a stanovení dlouhodobého harmonogramu procesu optimalizace. Jako víceméně objektivní měřítko hodnocení škol by při tom měl samozřejmě využívat výsledků společných státních maturit, když nedořešeným problémem je vůbec objektivizace hodnocení pedagogů.
(vž)